Xandrie a Bludná krčma

Existují pověsti o Bludné krčmě. Má se jednat o krčmu, která se nachází všude a zároveň nikde. Kdokoliv zná ta správná zaříkávací slovíčka, může ji odkudkoliv a kdykoliv navštívit. Avšak…

 

Dveře do krčmy se rozrazily a dovnitř vlítl chuchvalec těl, který se přehnal, přes tři stoly, až se nakonec o čtvrtý zastavil. Ze stolů zbyly jen třísky, které se válely po cele krčmě.

Většina hostů a zaměstnanců hospodského pajzlu se přestala věnovat svým činnostem a překvapeně pozorovala boj, který se v místnosti z ničeho nic vyskytl. Krčmář za pultem točící pivo, si nevšiml přetékajícího džbánku. Jeho žena s kuchařkou vyhlédly z kuchyně a též zkoprnělé pozorovaly boj. Žena stojící hned vedle pultu v bílé blůzce, červených lodičkách, čekající na džbánek piva a služka Anča, se schovaly za barový pult. Cizinec, který seděl s kuší namířenou na dveře, se z ničeho nic vypařil. Trpaslice, elf, cizinec v kápi a nechutně zazobaný goblin přestali hrát karty a tiše boj pozorovali. Jediní, kteří si bitky nevšímali, byli Elfí paladin se zajatcem a Zul’thiga, nejspíš byli na pranice v hospodách zvyklí. Vyhazovač Medviho, který tvrdě spal ve svém křesle, o bitce neměl ani potuchy.

 

Po chvíli si nedobrovolní diváci mohli všimnout, že boj probíhá mezi rudovlasou krvavou elfkou s páskou přes pravé oko a čtyřma Stormwindovskými strážemi. Rudovlasá elfka rozrazila dveře krčmy jedním ze strážných, který teď ležel v troskách třetího stolu a nejevil známky života. Zbylí strážní se ji snažili jakýmkoliv způsobem zneškodnit, ale bezúspěšně v plátovém brnění byli neohrabaní a pomalí, téměř připomínali slony v porcelánu. Zatím co rudovláska v zelených šatech z kůže dračího mláděte, byla mrštná jako kočka a rychlá jako vítr. Její šaty měli po stranách suknovité části rozparky takže elfku nijak neomezovali v pohybu a naopak, nepřátelům dokonce znemožňovaly předvídat kam má nakročeno a tudíž jí byli v boji cennou výhodou.

Jeden ze strážních se po ní ohnal mečem. Elfka se mu vyhnula, (Poznámka autora: jako Nio v Matrixu kulkám agenta.) zaklonila se dozadu. Při pádu kopla útočníka do rozkroku, jelikož měl na sobě plátovou zbroj, nijak to nepocítil, jen ustoupil o krok dozadu, ale ona se díky tomu odrazila a sklouzla se zády po podlaze dva metry od něho. Oba jeho spolubojovníci zasekli meče do podlahy, kde by byla, kdyby se neodrazila. Než stráže stačili zaregistrovat na to, že jí nezasáhly, měla elfka v ruce hvězdicovitý thrown a hodila ho po strážném, od kterého se předtím odrazila. Hvězdice vzduchem zasvištěla a zasekla se mu v nechráněné mezeře mezi krunýřem, nárameníky a helmou. Trefila hlavní tepnu. Strážný se chytil za krk a skácel se k zemi, snažíc se neúspěšně zastavit gejzír krve.

Zbylí dva strážní se na sebe podívali potom na ní jako by přemýšleli, jestli vzít nohy na ramena nebo dál bojovat. Nakonec se proti ní rozběhli. Elfka mezitím tasila své dýky, ty vypadaly jako by hořeli. Beze všech pochyb byli očarované. Jednoho ze strážných dočasně oslepila práškem, který vystřelil z mechanizmu, který měla připevněný na náramenících. Druhý strážný měl dostatek času, aby k ní doběhl a pokusil se jí zasáhnout mečem, kterému hbitě uhnula a koženou rukavicí, na které měla ocelové kování, ho udeřila do helmy, jejž mu kryla obličej, to ho na pár sekund dezorientovalo. Což jí bohatě stačilo k tomu, aby se rukama odrazila od jeho ramen, saltem ho přeskočila a dýkou ho bodla do zad v oblasti mezi lopatkami do míchy. Očarovaná dýka projela brněným jako by bylo z másla a strážného usmrtila. Poslednímu strážnému se povedlo si sundat helmu a vytřít prach z očí. Zrovna ve chvíli, aby zahlédl hrot dýky, který se mu o sekundu později zabodl mezi oči.

 

Celé to trvalo sotva deset vteřin. Elfka trošku zadýchaná přejela krčmu pohledem a nakonec se zastavila na nástěnce, kde viselo několik plakátu s její podobiznou a odměnou, kterou za její dopadení nabízeli. Přičemž největší byla jeden milion zlatých, které za její dopadení nabízel sám Varian Wrynn vládce Stormwindu.

Na plakátu nebylo její jméno, ani nemohlo, nikdo ho neznal, dokonce ani ona sama ho neznala. Rodiče jí údajně zahynuli při nějaké šarvátce mezi lidmi a nemrtvými poblíž Brillu. Karavana jejích rodičů byla napadena a ona přežila jen díky tomu, že její matka s ní ujížděla na Hawkstriderovi a kryla ji vlastním tělem před šípy. Aspoň tak jí to pověděl její ochránce, který jí tehdy našel a zachránil. Jí v té době byl sotva rok.

 

Byl to její jediný přítel, kterému kdy věřila a kterého kdy měla. Jmenoval se Tahgwell a byl to nemrtvý nájemný vrah. Původně prý Hawkstridera zastavil, aby se obohatil, ale když ji uviděl, natolik mu připomněla jeho roční dceru Xandrii, kterou nedokázal uchránit, když byl ještě člověkem před jedním nekromancerem, který je zabil a jeho pak přetvořil na nemrtvého, aby mu sloužil. Jemu se nakonec povedlo osvobodit a pomstít se, ale ten prázdný pocit v duši, který ho sužoval, zůstal. Pamatovala si, co jí kdysi řekl: “To co tě učím, tě neučím proto aby jsi se mstila, ale proto aby jsi se dokázala v tomto krutém světě ubránit a přežít. Touha po pomstě je pouze jiný výraz pro prázdnotu v duši. To jsem zjistil, až tehdy když jsem se tě ujal a ty jsi mému životu dala nový smysl. Pamatuj na to a nezahoď svůj život. Je to to nejcennější co máš.”

 

Oslovoval ji Xandrie, sám sobě si chtěl namluvit, že je jeho mrtvá dcerka. Chápala to, však ona ho začala považovat za otce. On jediný ji vychoval, on jediný ji naučil úplně vše, co znal a ona díky tomu dokáže přežít v tomto krutém nelítostném světě.

Bohužel před pěti lety v jedné šarvátce s lovci lidí o něho přišla, tehdy jí bylo sedmnáct let. Zůstala na světě sama, nevěděla co si počne, život pro ni přestal mít smysl. Ale uvědomila si, že on musel být ve stejné situaci, když přišel o rodinu. Našla si nový smysl života. Tím smyslem byla pomsta! Aliance mohla za to, že přišla o jediného přítele, kterého kdy měla a taky za to zaplatí. Vlastně aliance mohla i za smrt jejích rodičů, kteří byli pouhými obchodníky, neměli nic s válkou společného, a přesto je alianční armáda napadla a povraždila. Dokud bude žít poslední příslušník aliance, ona se bude mstít! Začala si říkat Vendetta! Na plakátě však stálo jméno Immorality. Nemorálnost, tak jí nepřátele nazývají, nechápou, co jí vzali! Nechápou, že je v právu! Nechápou, že oni ji svými skutky stvořili. Oni mohou za vše, co udělá. Pochopí to, až se jim bude mstít a přitom uslyší její smích. Její smích, to bude to poslední, co její nepřátelé před smrtí uslyší!

 

Z myšlenek ji vyrušil závan větru a v tu samou chvíli ucítila ostří chladné čepele na svém krku. Zadržela dech, ne ze strachu, ale proto, aby slyšela sebemenší zvuk. Neznámý útočník, který jí překvapil, nebude žádný břídil. Dokazovalo to, jak neslyšně se k ní dokázal ve stínech přiblížit. Jednou rukou jí držel dýku u krku a druhou jí objal a uvěznil její ruce u pasu. V tichu slyšela jeho klidný dech, tlukot svého srdce a vzhledem k tomu že byl na ní těsně přimáčknut tak i jeho srdce. Bilo rychleji než je obvyklé, takže byl asi trochu nervózní, nebo vzrušený pomyslela si.

„Čekám tu na tebe,“ zašeptal jí do ucha. „Už jsem myslel, že se tu neobjevíš.“

Immorality mu klidně a však tiše odvětila. „Mno, tak jsi se, dočkal,“ a opatrně po očku přejela místnost. Nikdo v krčmě však nejevil zájem, jakkoliv zasahovat do jejich záležitostí.

Neznámý dál pokračoval: „Víš, proč tu na tebe čekám?“

Elfka se ušklíbla: „No to je tedy těžká otázka, chceš jeden milion zlatých? Anebo si sem přišel spáchat sebevraždu…“

Neznámý jí dýku přitlačil ke krku, až cítila tenký pramínek krve, jak jí stéká po krku dolu.

„Ne, chci se pomstít!“ zašeptal jí do ucha a kousl jí do něj.

Elfka škubla hlavou, aby osvobodila své ucho ze sevření jeho zubů.

„Vypadá to, že si mi zašpinil šaty od krve a to já nesnáším. Takže pomsta nepomsta už jsi mrtvola. To je smůla co?“

Neznámý se rozesmál a rudovláska dál pokračovala: „A vlastně co slušné způsoby? Co takhle se představit? Jaká by to byla pomsta, když se ani nepředstavíš? Jak má tvá oběť vědět kdo se mstí a proboha za co?“ chlad a ironie prostupovala každé písmenko, které vyslovila.

Neznámý se přestal smát. „Takže holčička si nepamatuje? Tak to se budu muset připomenout, ale nebudeš to mít lehký, budeš muset na to přijít sama.“

Rudovláska udržovala konverzaci, a nenápadně dvěma prsty lovila v měšci, který měla schovaný pod rozparkem šatů vedle své ruky, malý medailonek.

„Jak dlouho mě ještě budeš nudit řečmi?“

„Neboj se, dlouho ne.“ a začal elfku opatrně tlačit ke vchodovým dveřím.“

Konečně našla to, co hledala. „Mimochodem jak jsi mohl tušit, že sem přijdu?“

Opět se zasmál „jeden hodný šaman mi to vyvěštil.“

Elfka v ruce držela malý medailonek s emblémem. Zmáčkla ho. Kolem ní se během chvilky objevila štítová bublina, která dýce zabránila jí podříznout. Útočník si uvědomil, že byl převezen, ale elfka okamžitě zmizela a objevila se mu za zády a chystala se mu vrazit dýku do zad. Zmizel však ve stínech dřív než tak učinila. Byl rychlý, to musela uznat, a aby nic neriskovala, okamžitě zmizela taky.

Život v krčmě se pomalu navracel do svých normálních kolejí.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *